Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ahoj Kamarádi.

Toto je další možnost http://www.magica.cz/Vitr/Index.html jak se dostat na stránky našeho trampského časopisu VítrVítr je občasníkem a občas má nové číslo. Občas do něj píšou jeho redaktoři, kteří jsou zároveň členy redakční rady a sice to jsou  Vlčice, Míňa, Merlin a Frenky. No a články podepsané Frenkym jsou podepsané mnou. :-) Abych se do toho dál nezamotával. Já jsem Frenkym. V dalším čísle Větru bude také článek "Na velkém vandru v Buenos Aires".

Ahoj Frenky

EXPEDICE AMERIKA A HAWAII 1998 – V. díl

Národní parky  -

Sequoia, Kings, Yosemite a cesta do Salt Lake City a dál..

 

            Ahoj tuláci. Znovu se vracím k pokračování tohoto cestopisu…..

            U cesty stojí naše auto, za ním stan, v něm já spím. Však jen krátce, poušť je samej kámen, blbě se v ní leží. Kdybych umřel, asi bych měl brzo otlačený záda. Tak táhneme dál. Máme půlden skluz. Čelem se proti nám staví impozantní masív Sierra Nevady. Tam někde mezi nejvyššími vrcholky je Mount Whitney, tyčící se do výše přes čtyři tisíce metrů. Nejvyšší hora Severní Ameriky, když nepočítáme Aljašku. Pod horami máme snídani a radíme se jak dál. Přes hory tu mají jenom pár cest a tak vítězí sice delší, ale jistější varianta, objet je z jihu po dálnici. Tato trasa není vůbec nudná bizardní skály střídají obrovské juky   a taky potkáváme kopec, který je zalesněn větrnými elektrárnami. Odtud už to není ani tak blízko, ani zase tak daleko, aby se nedalo do večera dojet nejprve dálnicí a potom zmenšující se horskou silnicí až do Sequoja národního parku. Přece jen je to daleko, tak příjezd až v noci. Nacházíme kemp a po důrazném upozornění na výskyt medvědů grizzly od rangerů - ochránců v parku, děláme opatření před spaním. Fotky nedávno rozpáraných dveří jakéhosi auta a totálně zničeného vnitřku kvůli otevřené coca-cole nás nenechávají v klidu. Všechno, co připomíná jídlo, jde do kontejneru se zvláštním protimedvěďovským zámkem  a potřísněné oblečení zrovna tak. A poté, co si někdo (já) dělá z holek legraci a brumlá jim za stanem, jdeme spát.

            Ráno se probouzím první (časovej posun) a zjišťuju, že medvědi tentokrát nepřišli. Nevadí snad se ještě dočkáme. Čeká nás den v překrásném vysokohorském prostředí a ten vzduch a ty panoramata (Panoramic Point), no oni by sekvoje jen tak někde nerostly. Těžce se to popisuje. Les a les a nádherná vůně hodně vysokejch stromů. Nejzajímavější je uskupení sekvojí zvané Obří les a nedaleko něj se nachází odbočka na největší strom světa zvaný General Sherman. Kousek od něj je trochu letokruhů a u nich poznámky, např. narození Ježíše Krista, a jiné. No, oni se ty nádhery dožívaj slušného stáří, kdy asi choděj do důchodu? No hádám, že podmínkou bude nejmíň 90 metrů na vejšku a 10 metrů v průměru a taky přežít nějakej ten požár. No stromy Sekvoje obrovské jsou až takovou atrakcí, jako tunel pro auto a taky vyhlídka pro vjezd s autem po vršku poraženého stromu. No navečír se jedeme mrknou taky do sousedního národního parku zvaného Kings. V říjnu tam už funguje jen málo kempů pro turisty a tak tam zvláště v podvečer žádní nejsou, jen my. Teda já, Lucka a Čarodějka a, no kdo no, hádat můžete jen jednou, ano a pár medvědů bez Cibulky. Jak si tak jedu do toho hnusně přírodního zákoutí naší planety, tak ejhle…medvěd přímo na cestě. Byl to naštěstí či ke smůle jen medvěd hnědý-kalifornský. Nepředstavil se, protože holky vidějíce medvěda vyskákaly z auta a hnaly se za ním a než jsem zatáhl ruční brzdu  a vystoupil z našeho Dodge, viděl jsem jen medvědovo záda. Chtěl jsem ty mé spolucestující dívčiny pokárat, že se medvědi nehoní, a co kdyby si to rozmyslel a utíkal k nim a bylo mi řečeno, že je takovej sametovej a chtěly si jej pohladit. A tak jsem je nechal, neb to nemělo cenu a vozil je po parku až už skoro byla tma a tak jsem to otočil k sekvojím do kempu a cestou z kaňonu jsme potkali ještě jednoho, ale ten se bál víc a taky se žádná honička nekonala. Večer nás čekalo koupání na žetony pro teplou vodu a na druhej den jsme již razili směrem do Yosemite. Je to další národní park Sierra Nevady, akorát je trošku severněji. No prostě rozměry severní Ameriky jsou jiné než evropské. Hlavní částí a nepochybně nejatraktivnější částí parku je údolí Yosemitu. Line se jím řeka Merced  a kolem koukaj krom vodopádů dva asi nejproláklejší kopečky zvané Half Dome a…

             El Capitane. Dole ve visitor centru jsou nějaké upomínky na původní lesní indiány včetně tee-pee a geologického vývoje údolí. Také čipmunkové se nechávaj krmit od návštěvníků, div že člověku při tom neurafnou prsty. Je tam moc dobře, ale asi nejlepší atrakcí, krom horolezeckých aktivit a už nudných sekvojí J jsou Yosemitské vodopády. Jsou v tomto údolí totiž největší v USA a tak je na co koukat. Podzim sice není nijak vydatný na vodu, ale nám to stačí a zvláště Yosemite falls, ten největší, je obzvlášť romantickej. Večer popojíždíme do jiné části parku zvané Tuolumne Meadows, která je  přibližně ve výšce 2900 metrů nad mořem a nějaké drobné metry. Zastavujeme v kempu. Holky zůstávají na noc v autě, ale já si chci natáhnout nohy a tak lezu do stanu. Noc je fajná. Jen trochu mi je chladno a tak vstávám trochu dříve. Vylezu ven a všude kolem je jinovatka, jaká to změna proti nedalekým pouštím. Nalámu tedy stan z ledu do kufru auta a jedu dál. Čeká nás neskutečný padák dolu z hor k jezeru Mono. Ještě před terénním zlomem se kochám krásnou přírodou jak z přírodovědného filmu, asi je tady točej. Po silnici je to docela slušný padák a nějak mi zase křupe v uchu. Je to taková tupá bolest a vrátila se od Amsterdamu už po několikáté a tak začínám přemejšlet o doktorech. Mezitím přijíždíme k jezeru Mono, které je oproti loukám tak  o tisíc metrů níže a okukujem nádherné vápencové vyvřeliny, které jsou vidět díky odčerpávání vody pro L.A. Díky pro nás, ale v polopoušti to není zas až tak dobrý. Prej to dělaj už méně a tak má fauna snad šanci přežít.

            Další zastávkou je nemocnice v Carlson City, hlavním městě Nevady. První, na co se mě zeptali, bylo, jestli jsem pojištěněj a jelikož jsem byl, tak mne proklepli. Dostal jsem na příjmu doktora který měl českého dědu, ale bohužel neuměl česky, jen španělsky a tak mi dali na telefon paní doktorku, co zrovna sloužila v sousedním Renu. Je to emigrantka z roku 1968 a bydlela v Ústí na Střekově. Docela fór. No doktor mě prohlédl, že jsem to u nás v Čechách ještě nezažil a předepsal americké antibio a tak jsem dalších deset dní papal bobulky na zánět ucha. Už je zase noc  a dálnice nás vede přes Reno naší nejdelší štrekou. Ten den jsme ujeli přibližně 1500 km a spali někde před pouští Velkého slaného jezera u dálnice a zástěnu nám dělal jeden ze spících trucků - korábů pouště. Přes zastávku u jezera u kolesového parníku razíme do města. Všechny cesty jsou do pravého úhlu a mormoni nejsou od normálních lidí poznat. Teda pokud zrovna nestojíte v jejich centru. To maj na sobě visačky a hledaj nějakého mormona, co umí česky. Nám momentální nepřítomnost českých mormonů nevadila a tak jsme to zkoukli, toho Ježíše pod modrou kopulí  a zatlačili slzu po informaci, že do hlavního chrámu mormonů bezvěrci momentálně nesmí. Tak a to je ve velkém slaném městě všechno. Čekala nás cesta přes Idaho   a Montanu do Wyomingu. Nejprve jsme  u Ashtonu přespali na nějaké odbočce v lese a pak se kochali cedulemi amerických států za sebou jdoucími rychle po sobě. V Montaně jsme opravdu jen na chvilku v místě zvaném West Yellowstone. Je to takové městečko hned vedle slavného wyomingského národního parku Yellowstone. 

 

  FRENKY

  Příště: Yellowstone, Grand Teton a na jih